Časté chyby studentů češtiny

A: Máš nějaké koníčky?
B: Ano, hraju na kytaru a čtu knihy.

Vazba hrát na něco je s akuzativem. Můžeme hrát na hudební nástroj, na trumpetu, na klavír (na piano), na buben, na saxofon, na housle,…

Slovo koníček může mít dva významy. Může to být malý kůň (kůň – koník – koníček). Koníček může být také záliba – něco, co rádi děláme ve volném čase (anglicky a hobby).

A: Máš lístky na ten koncert?
B: Ano, koupil jsem je.

Koupil jsem je. = Koupil jsem lístky. Slovo lístky je v akuzativu plurálu, je to maskulinum inanimatum (rod mužský neživotný).

Tady je deklinace pronomina (zájmena) ony (maskulinum inanimatum). Před lomítkem je forma bez prepozice, za lomítkem je forma po prepozici.

ony

• nominativ – ony
• genitiv – jich / bez nich
• dativ – jim / k nim
• akuzativ – je / na ně
• lokál – na nich
• instrumentál – jimi / s nimi

Ta žirafa má dlouhý krk!

Žirafa je v češtině rodu ženského (femininum).

Pozor na čárky v koncovkách adjektiv!

A: Jak jezdíš do práce?
B: To záleží na situaci. Někdy jezdím na kole, jindy jezdím tramvají.

Můžeme jezdit na kole, na motorce, na koni, na velbloudovi, na slonovi. Sedíme na dopravním prostředku.

Když jedeme uvnitř dopravního prostředku, používáme instrumentál. Jezdíme vlakem, autobusem, metrem, tramvají. Tramvaj je rodu ženského (femininum).

Pokud jedu kolem, znamená to, že jedu okolo něčeho. Prepozice kolem a okolo jsou synonyma.

• Každý den jezdím do práce kolem pošty.
• Když navštěvuji babičku, obvykle chodím kolem nádraží.
• Musíš jet kolem školy. Jiná cesta tam nevede.

A: Proč jsi přišel pozdě?
B: Ujelo mi metro.

Metro je rodu středního (neutrum). Slovo metro končí na -o. To je typická koncovka pro střední rod (neutrum).

Všimněte si koncovek u minulého času (l-formy):

• Rod mužský (maskulinum): Ujel mi vlak.
• Rod ženský (femininum): Ujela mi tramvaj.
• Rod střední (neutrum): Ujelo mi metro.

A: Jaké máte pracovní zkušenosti?
B: Pracoval jsem jako IT technik.

Když mluvíme o sobě v minulém čase, musíme tam dát jsem, které funguje jako koncovka (pracoval jsem). Kdybychom tam jsem nedali, mluvili bychom o někom jiném.

• Pracoval. – On pracoval. Petr pracoval.
• Pracovala. – Ona pracovala. Alena pracovala.
• Pracoval/a jsem. – Mluvím o sobě. Já jsem pracoval/a.

Tady je konjugace verba (slovesa) pracovat v minulém čase. Pozor na druhou pozici jsem, jsi, jsme a jste!

• Já jsem pracoval. Pracoval jsem.
• Ty jsi pracoval. Pracoval jsi.
• On pracoval. Pracoval.
• Ona pracovala. Pracovala.
• My jsme pracovali. Pracovali jsme.
• Vy jste pracovali. Pracovali jste.
• Oni pracovali. Pracovali. (Muži).
• Ony pracovaly. Pracovaly. (Ženy).

Adéla je lékařka a pracuje v nemocnici. Stará se o naši nemocnou babičku.

Vazba pracovat v něčem je s lokálem.

• To je nemocnice. Adéla pracuje v nemocnici.

Vazba starat se o někoho / o něco je s akuzativem.

• Tereza se stará o svého malého syna.
• Moje kamarádka jela na dovolenou. Starám se o její kočku.
• Daniel pracuje jako účetní ve velké mezinárodní firmě. Stará se tam o účetnictví.

Prepozice o se často používá s lokálem. Když máme nějaké téma, o kterém si povídáme nebo o kterém čteme, prepozice o bude s lokálem.

• Povídáme si o škole.
• Mluvíme o české gramatice.
• Četla jsem zajímavý článek o historii malířství.
• Poslouchala jsem podcast o životě v Austrálii.
• Často diskutujeme o politice.
• Bavili jsme se o tom problému s technikou.

A: Jak dlouho žiješ v České republice?
B: Žiju tady asi rok. Moc se mi líbí česká kultura a každý den studuju češtinu.

Adjektiva, která se vztahují k nějaké zemi, se píší s malým písmenem (český, anglický, německý, francouzský, japonský,…).

Výjimkou je, pokud je adjektivum součástí jména: Česká republika, Dominikánská republika. U názvů píšeme jenom první písmeno velké, a proto je slovo republika s malým písmenem. S Českou republikou sousedí Spolková republika Německo. To je oficiální název země. Německo je další název, a proto se píše s velkým písmenem.

Příslušníci a příslušnice národů se píší s velkým písmenem (Čech/Češka, Angličan/Angličanka, Němec/Němka, Francouz/Francouzka, Japonec/Japonka,…).

Jazyky píšeme s malým písmenem (čeština, angličtina, němčina, francouzština, japonština,…).

Bojím se vody, protože neumím plavat.

Ne- je prefix. Prefix je součástí slovesa. Má negativní význam. Prefix a sloveso píšeme dohromady.

• nelyžuju
• nemluvím
• nemám

Nechutná mi pivo. Je moc hořké.

Když mluvíme o jídle a pití, používáme sloveso chutnat.

• Chutná mi bramborová polévka.
• Nechutnají mi knedlíky.
• Mým kamarádům chutnaly palačinky s marmeládou.

Sloveso líbit se používáme, když mluvíme o něčem vizuálním nebo když máme k něčemu pozitivní vztah.

• Líbí se mi gotická architektura.
• Líbí se nám obrazy Pabla Picassa.
• Líbila se mi Tomášova odpověď.
• Líbí se mi sloni a gorily.
• Nelíbí se mi ta nová móda.

Také můžeme říct, že se nám líbí hudba.

• Líbí se mi klasická hudba.
• Líbí se ti rocková hudba?

horký vs. hořký

Pozor na háčky! Horký je opozitem adjektiva studený. Pijeme horký čaj a horkou kávu, ale pivo pijeme studené (chlazené). Pivo je hořké (v angličtině bitter). Má hořkou chuť. Např. káva je horká i hořká (hot and bitter).